Saturday, October 30, 2010

Historie

První vidění
Nezbytnost znovuzřízení
Po smrti Ježíšových apoštolů byla moc kněžství spolu s mnohými pravdami evangelia vzata ze země a tak začalo dlouhé období duchovní temnoty, kterému říkáme velké odpadlictví. Prorok Amos prorocky předvídal tuto ztrátu a prohlásil, že přijde čas, kdy bude hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových (Amos 8:11). Mnoho poctivých mužů a žen pátralo během dlouhého období odpadlictví, které trvalo několik století, po plnosti pravdy evangelia, avšak nemohli ji nalézt. Duchovní mnoha vyznání kázali různá poselství a vyzývali muže a ženy, aby se k nim připojili. Ačkoli mnozí tak činili s poctivými úmysly, nikdo z nich neměl plnost pravdy ani pravomoc od Boha.

Pán však ve své milosti přislíbil, že evangelium a moc kněžství budou jednoho dne na zemi znovuzřízeny, aby pak již nikdy nebyly odňaty. Naplnění tohoto slibu a ukončení dlouhé noci odpadlictví se přiblížilo s nástupem devatenáctého století.

Odvaha mladého Josepha Smitha
Rodina Josepha a Lucy Mack Smithových žila na počátku 19. století v Lebanonu, ve státě New Hampshire ve Spojených státech amerických. Byli to obyčejní, pokorní lidé, kteří si na chudé živobytí vydělávali těžkou prací. Josephovi ml., jejich pátému dítěti, bylo sedm let, když přežil tyfovou epidemii, která v oblasti Nové Anglie způsobila více než 3000 úmrtí. Když se zotavoval, vytvořila se v morku kosti jeho levé nohy vážná infekce a téměř nesnesitelná bolest ho trápila po více než tři týdny.

Místní lékař rozhodl, že noha bude muset být amputována, po náléhání Josephovy matky však poslali ještě pro jednoho doktora. Nathan Smith, lékař působící na nedaleké Dartmouth College, řekl, že se pokusí nohu zachránit pomocí poměrně nové, avšak nesmírně bolestivé metody, při které se odstraňuje část kosti. Lékař si přinesl provazy, aby chlapce svázal, Joseph to ale odmítl s tím, že operaci vydrží bez nich. Odmítl také brandy, tehdy jediné dostupné anestetikum, a pouze požádal, aby ho jeho otec během operace držel v náručí.

Joseph díky své velké odvaze přestál operaci a Dr. Smith, jeden z nejlepších lékařů v zemi, dokázal Josephovu nohu zachránit. Joseph trpěl ještě dlouhou dobu, než se jeho noha zahojila a on mohl opět chodit, aniž by cítil bolest. Po Josephově operaci se rodina Smithových přestěhovala do města Norwich ve Vermontu, kde ji tři roky za sebou postihla neúroda, a pak se přestěhovala do města Palmyry v New Yorku.

První vidění
Chlapec Joseph Smith doma pomáhal se zpracováváním půdy, vybíráním kamenů a se spoustou dalších prací. Podle slov jeho matky Lucy měl mladý Joseph ve zvyku o všem vážně přemýšlet a často uvažoval o blahu své nesmrtelné duše. Obzvláště přemýšlel o tom, která ze všech církví působících v oblasti Palmyry byla pravá. Sám to popsal takto:

Během tohoto období velikého rozruchu byla moje mysl pobízena k vážnému uvažování a k velikému neklidu; ale i když mé pocity byly hluboké a často naléhavé, přesto jsem se držel stranou všech těchto společností, i když jsem navštěvoval jejich různá shromáždění tak často, jak to okolnosti dovolovaly. V průběhu času byla moje mysl poněkud nakloněná sektě metodistů a cítil jsem určité přání připojiti se k nim; ale tak veliké byly zmatek a potyčky mezi různými denominacemi, že bylo nemožné pro osobu tak mladou jako já, a tak neobeznámenou s lidmi a věcmi, dojíti k jakémukoli určitému závěru, kdo má pravdu a kdo je na omylu.

Zatímco jsem se potýkal s nesmírnými nesnázemi způsobenými spory těchto společností církevníků, jednoho dne jsem četl epištolu Jakubovu, první kapitolu a pátý verš, který zní: "Jestliže se komukoli z vás nedostává moudrosti, nechť prosí Boha, kterýž dává všem lidem štědře a nekárá; bude dána jemu."
Nikdy nevstoupil žádný úryvek písma s větší mocí do srdce člověka než v této době tento do mého. Zdálo se, že vstoupil s velikou silou do každého pocitu mého srdce. Uvažoval jsem o něm znovu a znovu věda, že potřebuje-li nějaká osoba moudrost od Boha, jsem to já; neboť co činiti jsem nevěděl, a pokud bych nemohl dostati více moudrosti, než jsem tehdy měl, nevěděl bych to nikdy; neboť učitelé náboženství různých sekt chápali tytéž úryvky písma tak různě, že zničili veškerou důvěru ve vyřešení otázky odvoláním se na Bibli.

Posléze jsem došel k závěru, že buď musím zůstati v temnotě a zmatku, nebo jinak musím učiniti to, co Jakub uvádí, to jest prositi Boha (JS-Životopis 1:8, 11-13).

Jednoho krásného rána na jaře roku 1820 poklekl Joseph Smith o samotě v háji nedaleko svého domu a začal Bohu přednášet přání svého srdce a žádat o vedení. Jeho slova popisují, co se tehdy stalo:
Byl jsem ihned uchvácen nějakou mocí, která mne zcela přemohla a měla na mne tak udivující vliv, že mi svázala jazyk, takže jsem nemohl mluviti. Kolem mne se soustředila hustá temnota a po nějaký čas se mi zdálo, jako bych byl odsouzen k náhlému zničení (JS-Životopis 1:15).

Odpůrce veškeré spravedlnosti věděl, že Joseph má vykonat veliké dílo, a proto se ho pokusil zničit. Joseph ale s vynaložením všech svých sil volal k Bohu a byl hned vysvobozen:
Právě v té chvíli velikého strachu jsem spatřil sloup světla přesně nad svou hlavou, převyšující jas slunce, který ponenáhlu sestupoval, dokud nespočinul na mně.
Jakmile se objevil, shledal jsem, že jsem vysvobozen od nepřítele, který mne poutal. Když světlo spočinulo na mně, spatřil jsem dvě Bytosti, jejichž jas a sláva se vymyká veškerému popisu, stojící nade mnou ve vzduchu. Jedna z nich ke mně promluvila, nazývajíc mne jménem, a řekla, ukazujíc na druhou - "Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej" (JS-Životopis 1:16-17)!

Jakmile se Joseph vzchopil, zeptal se Pána, která ze všech náboženských sekt je pravá a ke které by se měl připojit. Pán odpověděl, že se nemá připojiti k žádné z nich, neboť všechny jsou na omylu a všechna jejich kréda jsou v jejích očích ohavností. Řekl, že mají podobu božskosti, avšak popírají moc její (JS-Životopis 1:19). Řekl toho Josephovi ještě mnohem víc.

Když vidění skončilo, Joseph zjistil, že leží na zádech a stále hledí k nebi. Postupně se mu navrátila síla a on se vrátil domů.

Když to ráno v roce 1820 vycházelo slunce, Joseph Smith si jen stěží mohl představit, že od tohoto dne bude po zemi znovu kráčet prorok. On, obyčejný chlapec žijící v západním New Yorku, byl Bohem vyvolen, aby vykonal to nádherné dílo a zázrak - znovuzřízení evangelia a Církve Ježíše Krista na zemi. Spatřil dvě božské bytosti a mohl tak vydat jedinečné svědectví o pravé podstatě Boha Otce a jeho Syna Ježíše Krista. To ráno se skutečně stalo rozbřeskem jasnějšího dne - světlo zalilo celý háj a Bůh Otec a Ježíš Kristus povolali čtrnáctiletého chlapce za svého proroka.


Položení základů Církve
Příchod Knihy Mormonovy
Návštěvy anděla Moroniho
V podvečer 21. září 1823, tři roky poté, co obdržel první vidění, se Joseph Smith modlil k Pánu za odpuštění bláhovostí svého mládí a prosil o další vedení. Pán odpověděl tím, že seslal nebeského posla, aby mu předal další pokyny. Joseph napsal:

Nazval mne jménem a řekl mi, že je poslem poslaným ke mně z přítomnosti Boží a že se jmenuje Moroni; že Bůh má pro mne dílo, které mám vykonati; a že mé jméno má býti pokládáno za dobré i zlé mezi všemi národy, pokoleními a jazyky, neboli že má býti mezi všemi lidmi vyslovováno jak v dobrém, tak ve zlém.

Řekl, že existuje uložená kniha, psaná na zlatých deskách, podávající zprávu o dřívějších obyvatelích tohoto kontinentu a o prameni, z něhož vzešli. Také řekl, že v ní je obsažena plnost věčného evangelia, jak byla předána Spasitelem dávným obyvatelům (JS-Životopis 1:33-34).

Moroni byl posledním prorokem, který psal na tyto letité desky, a podle Pánových pokynů je uschoval v pahorku Kumora. Spolu s nimi uschoval také Urim a Thumim, který používali proroci v dávných dobách a který měl nyní Joseph použít k překladu tohoto záznamu.

Anděl vyzval Josepha, aby zašel k pahorku, který byl nedaleko, a řekl mu mnoho důležitých informací o Pánově dílě v posledních dnech. Řekl Josephovi, že až obdrží desky, nemá je ukazovat žádnému člověku, pouze pokud by mu to Pán přikázal. Moroni se té noci vrátil k Josephovi ještě dvakrát a pak ještě jednou následujícího dne. Pokaždé zopakoval své důležité poselství a přidal další informace.

Den poté, co byl navštíven andělem, šel Joseph k pahorku Kumora, jak mu bylo nařízeno. Svůj zážitek popsal těmito slovy:

Na západní straně tohoto pahorku, nedaleko od vrcholku, pod kamenem značné velikosti, ležely desky uložené v kamenné schránce. Tento kámen byl silný a zaoblený uprostřed horní strany a užší směrem k okrajům, takže jeho střední část byla viditelná nad zemí, ale okraj kolem dokola byl přikryt zeminou.
Odstraniv zeminu, vzal jsem si sochor, který jsem vklínil pod okraj kamene, a s trochou námahy jsem ho nadzvedl. Nahlédl jsem dovnitř a tam jsem vskutku spatřil desky, Urim a Thumim a náprsník, jak uvedl posel (JS-Životopis 1:51-52).

Anděl Moroni se znovu zjevil Josephovi a řekl mu, aby se s ním na pahorku setkal za rok v tuto dobu a aby tak činil každý rok až do doby, než přijde čas vyzvednout desky. Během každé návštěvy mu dal Moroni další poučení o tom, co Pán hodlá udělat a jak má být řízeno jeho království (viz JS-Životopis 1:27-54).


Práce na překladu
Po čtyrleté přípravě předal Moroni 22. září 1827 proroku Josephovi zlaté desky a řekl mu, aby začal pracovat na překladu. Emma Haleová, se kterou se Joseph na počátku toho roku oženil, svého manžela při této příležitosti doprovázela a čekala na něj na úpatí pahorku Kumora, když se vracel s deskami. Významnou měrou prorokovi pomáhala a po krátkou dobu působila jako jeden ze zapisovatelů překladu Knihy Mormonovy.

Kvůli opakované a vytrvalé snaze nepřátel z okolí ukrást zlaté desky byli Joseph a Emma donuceni opustit svůj dům v Manchesteru v New Yorku. Otec Emmy, Isaac Hale, jim poskytl útočiště ve svém domě v Harmony v Pennsylvánii, přibližně 120 mil jihovýchodně od Manchesteru. Tam začal Joseph překládat desky. Brzy se k němu přidal přítel Martin Harris, úspěšný farmář, a stal se jeho zapisovatelem.

Martin se zeptal Josepha, jestli by mohl vzít 116 stran překladu domů, aby je ukázal členům své rodiny a přesvědčil je tak o účelnosti práce, na které pracovali. Joseph požádal Pána o dovolení, Pánova odpověď ale byla zamítavá. Martin naléhal na Josepha, aby požádal znovu, což Joseph se zdráháním ještě dvakrát udělal, až nakonec obdržel svolení. Martin se zavázal, že rukopis ukáže jenom určitým lidem, svůj slib ale porušil a rukopis byl ukraden. Tato ztráta způsobila Josephovi neutišitelný žal, neboť se domníval, že veškerá jeho snaha sloužit Pánu přišla vniveč. Zvolal: Co mám dělat? Zhřešil jsem - byl jsem to já, kdo pokoušel hněv Boží. Měl jsem být spokojen s první odpovědí, kterou jsem od Pána obdržel.1

Joseph činil upřímné pokání a po krátkém období, během kterého mu byly odebrány desky spolu s Urimem a Thumimem, mu Pán odpustil a on začal znovu překládat. Pán mu přikázal, aby ztracený materiál, který obsahoval světskou historii, znovu nepřekládal. Místo toho měl přeložit jiné desky připravené prorokem Nefim, které popisovaly stejné časové období, které však obsahovaly významnější proroctví o Kristu a další posvátné záznamy. Pán předvídal ztrátu 116 stran, a proto inspiroval Nefiho, aby připravil tuto druhou historii (viz 1 Nefi 9; NaS 3, 10:38-45).

V této době byl Joseph požehnán pomocí Olivera Cowderyho, mladého učitele, který byl Pánem zaveden do prorokova domu. Oliver začal zapisovat 7. dubna 1829. O tomto významném období řekl: Toto byly dny, na které nelze nikdy zapomenouti - seděti za zvuku hlasu diktujícího skrze inspiraci nebe, to probudilo nejvyšší vděčnost tohoto nitra (JS-Životopis 1:71, pozn. pod čarou)!

Oliver později prohlásil: Ta kniha je pravdiavá . . . Já sám jsem zapisoval její slova, která byla vyřčena ústy proroka. Obsahuje věčné evangelium a svým příchodem naplňuje Janovo zjevení, ve kterém píše, že uviděl anděla, který měl věčné evangelium a zvěstoval ho všelikému národu, jazyku a lidu. Obsahuje zásady spásy. A necháte-li se v životě vést jejím světlem a budete-li poslouchat její nařízení, budete spaseni ve věčném království Božím.2

Joseph a Oliver, kteří se zcela věnovali překladu, najednou uprostřed práce zjistili, že zůstali bez jídla a peněz. Dokonce jim došly i základní psací potřeby. Joseph Knight st., dřívější prorokův zaměstnavatel a přítel, se dozvěděl o jejich tíživé situaci a rozhodl se jim pomoci. Pomoc, kterou poskytl v pravý čas, popsal takto:
Koupil jsem sud makrel a trochu linkovaného papíru na psaní . . . Koupil jsem asi devět nebo deset bušlů obilí a pět nebo šest bušlů brambor. Pak jel navštívit tyto dva muže v Harmony. Vzpomíná: Joseph a Oliver odjeli, aby se pokusili nalézt místo, kde by mohli pracovat za jídlo, nic ale nenašli. Když se vrátili domů, nalezli tam mne se zásobami a byli velmi rádi, protože jim už došly . . . Potom se dali opět do práce a zásoby jim vystačily až do doby, než byl překlad dokončen.3

Není divu, že prorok Joseph o tomto spravedlivém muži řekl: Synové Sionu o něm budou říkat, tak dlouho, dokud budou žít, že tento muž byl věrným mužem v Izraeli; jeho jméno tedy nikdy nebude zapomenuto.4

Jelikož pronásledování vzrůstalo, Joseph a Oliver opustili Harmony a práci na překladu dokončili během června 1829 na farmě Petera Whitmera ve Fayette ve státě New York. Dokončení této práce za tak těžkých podmínek je skutečným novodobým zázrakem. Josephu Smithovi, který měl jen minimální školní vzdělání, stačilo k nadiktování překladu něco málo přes dva měsíce vlastní práce a udělal při tom jen velmi málo oprav. Knihu dnes máme v podstatě ve stejné podobě, ve které ji přeložil, a stala se zdrojem svědectví pro miliony lidí po celém světě. Joseph Smith byl mocným nástrojem v rukou Pána v tom, že vynesl na světlo slova dávných proroků a požehnal tak Svaté v posledních dnech.


Svědkové Knihy Mormonovy
Zatímco prorok Joseph Smith pobýval ve Fayette, Pán mu zjevil, že Oliver Cowdery, David Whitmer a Martin Harris mají být třemi zvláštními svědky, kterým bude dovoleno spatřit zlaté desky (viz 2 Nefi 27:12, Ether 5:2-4, NaS 17). Budou tak, spolu s Josephem, schopni vydat svědectví o původu a pravdivosti tohoto dávného záznamu.

David Whitmer tu událost popsal takto: Šli jsme do nedalekého lesa, usedli na kládu a chvíli hovořili. Pak jsme poklekli k modlitbě. Modlil se Joseph. Zvedlli jsme se, znovu usedli na kládu a povídali, když v tom na nás znenadání dopadlo světlo a široce se kolem nás rozprostřelo a před námi stál anděl. Byl to anděl Moroni. David pokračoval: Byl oblečen v bílém, promluvil a oslovil mě jménem a řekl: "Požehnaný je ten, kdo dodržuje Jeho přikázání." Před námi se objevil stolek, na kterém ležely záznamy. Záznamy Nefitů, ze kterých byla přeložena Kniha Mormonova, mosazné desky, koule ukazující směr, Labanův meč a další desky.5 Zatímco si prohlíželi tyto věci, uslyšeli hlas, který řekl: Tyto desky byly zjeveny mocí Boží a byly přeloženy mocí Boží. Jejich překlad, který jste viděli, je správný, a já vám přikazuji, abyste vydávali svědectví o tom, co jste nyní viděli a slyšeli.6

Nedlouho po této události ukázal Joseph Smith desky dalším osmi svědkům, kteří je drželi ve vlastních rukou na odlehlém místě poblíž domu rodiny Smithových v Manchesteru ve státě New York. Svědectví obou skupin svědků jsou zaznamenána na začátku Knihy Mormonovy.

Kázání s Knihou Mormonovou
Když byla práce na překladu dokončena, dohodl se prorok s Egbertem B. Grandinem z Palmyry na vytištění Knihy Mormonovy. Martin Harris uzavřel hypotéční smlouvu s panem Grandinem, aby tak pojistil zaplacení 3 000 dolarů, které byly potřeba k vytištění 5 000 výtisků knihy.

První výtisky Knihy Mormonovy byly nabídnuty veřejnosti 26. března 1830 v knihkupectví E. B. Grandina. Mezi prvními misionáři, kteří používali nově vydaný titul, byl Samuel Smith. V dubnu 1830 navštívil hostinec Tomlinson Inn v oblasti Mendon ve státě New York. Tam prodal výtisk knihy mladému muži jménem Phinehas Young, který byl bratrem Brighama Younga.

V červnu znovu narazil na jeho stopu, tentokrát v Bloomfieldu ve státě New York, když v domě Johna P. Greenea zanechal výtisk Knihy Mormonovy. John měl za manželku Rhodu Youngovou, sestru Brighama Younga. John Young, Brighamův otec, přišel do styku s Knihou Mormonovou jako další. Vzal ji domů a celou ji přečetl. Řekl, že to bylo dílo zcela prosté chyb, nejlepší ze všeho, co kdy viděl, Bibli nevyjímaje.7

Ačkoliv byl Brigham Young seznamován s obsahem knihy od jara 1830 jak členy rodiny, tak misionáři, potřeboval čas, aby ji důkladně prozkoumal. Řekl: Studoval jsem tuto záležitost pečlivě dva roky, než jsem se rozhodl, že tu knihu přijmu. Věděl jsem, že je pravdivá, tak jako jsem věděl, že vidím svýma očima nebo že cítím dotek svých prstů nebo že mohu přijímat jakékoliv smyslové vjemy. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl bych ji dodnes přijal . . . Chtěl jsem dostatek času, abych si mohl sám vše ověřit.8

Brigham Young byl pokřtěn 14. dubna 1832. Po svém křtu a konfirmaci řekl: V souladu se slovy Spasitele jsem byl naplněn pokorným duchem dítěte, který mi dosvědčoval, že mé hříchy mi byly odpuštěny.9 Později se stal apoštolem a nakonec druhým presidentem Církve.

Znovuzřízení Aronova a Melchisedechova kněžství
Když se anděl Moroni v září poprvé setkal s Josephem Smithem na pahorku Kumora, předal mu důležité pokyny týkající se znovuzřízení kněžské pravomoci na zemi a prohlásil Až [tyto zlaté desky] budou přeloženy, "Pán několika lidem udělí svaté kněžství" a oni začnou hlásat jeho evangelium a křtít a poté budou mít moc udělovat Ducha Svatého prostřednictvím vkládání rukou.10

Na jaře roku 1829 se Joseph podílel na částečném naplnění andělových slov. Když spolu s Oliverem překládali Knihu Mormonovu, objevili zmínku o křtu pro odpuštění hříchů. Dne 15. května v modlitbě požádali Pána, aby prohloubil jejich znalost o tomto obřadu. Zatímco na břehu řeky Susquehanny přednášeli svou žádost, navštívil je nebeský posel. Označil se za Jana Křtitele, který žil v době Nového zákona. Vložil ruce na Josephovu a Oliverovu hlavu a řekl: Vám, spoluslužebníci moji, ve jménu Mesiáše, předávám kněžství Aronova, které drží klíče služby andělů a evangelia pokání a křtu ponořením na odpuštění hříchů; a to již nebude nikdy vzato ze země (NaS 13:1).

Po tomto vysvěcení se Joseph a Oliver vzájemně pokřtili tak, jak jim Jan Křtitel přikázal, a vysvětili jeden druhého k Aronovu kněžství. Jan jim řekl, že toto Aronovo kněžství nemá moc vkládání rukou pro dar Ducha Svatého, ale že toto nám bude předáno později. Řekl také, že jedná pod vedením Petra, Jakuba a Jana, kteří drží klíče kněžství Melchisedechova, kteréžto kněžství, řekl, nám bude v příhodném čase předáno (JS-Životopis 1:70, 72).

Prorok o tomto zážitku řekl: Ihned, jakmile jsme se vynořili z vody poté, co jsme byli pokřtěni, jsme obdrželi veliká a velkolepá požehnání od našeho Nebeského Otce. Jakmile jsem pokřtil Olivera Cowderyho, Duch Svatý spočinul na něm a on se postavil a prorokoval mnoho věcí, které brzy nastanou. A opět, jakmile jsem byl já pokřtěn jím, také jsem měl ducha proroctví, načež, postaviv se, prorokoval jsem o vzestupu této Církve a mnoha dalších věcech spojených s Církví a tímto pokolením dětí lidských. Byli jsme naplněni Duchem Svatým a radovali jsme se v Bohu svého spasení (JS-Životopis 1:73).

Později se Josephovi a Oliverovi zjevili Petr, Jakub a Jan a udělili jim Melchisedechovo kněžství. Předali jim také klíče Božího království (viz NaS 27:12-13; 128:20). Melchisedechovo kněžství je ta nejvyšší pravomoc, která je lidem na zemi dána. S touto pravomocí byl prorok Joseph Smith oprávněn založit Církev Ježíše Krista v této dispenzaci a začít zakládat různá kněžská kvora tak, jak jsou v Církvi známa dnes.

Založení Církve
Pán zjevil Josephu Smithovi, že Církev Ježíše Krista v této dispenzaci má být založena dne 6. dubna 1830 (viz NaS 20:1). Věřícím a přátelům byla rozeslána oznámení a přibližně 56 mužů a žen se shromáždilo ve Fayette ve státě New York v roubeném domku Petera Whitmera st. Prorok vybral šest mužů, aby se podíleli na založení v souladu se zákony naší země, podle vůle a přikázání Božích (NaS 20:1).

Prorok zaznamenal: Když jsme zahájili naše setkání vážnou modlitbou, postoupili jsme, podle předchozího přikázání, k tomu, abychom se dotázali bratří, zda nás přijímají za své učitele ve věcech království Božího a zda souhlasí s tím, abychom přistoupili k založení Církve dle již zmíněného přikázání, které jsme obdrželi. S těmito několika návrhy jednohlasně souhlasili.11

Se souhlasem přítomných vysvětil Joseph Olivera starším v Církvi a Oliver vysvětil proroka starším tak, jak jim bylo Pánem přikázáno. Požehnali svátost a roznesli ji přítomným členům. Ti, kteří byli pokřtěni, byli konfirmováni a obdrželi dar Ducha Svatého. Prorok řekl, že Duch Svatý byl na nás vylit ve velké míře - někteří prorokovali, zatímco my všichni jsme velebili Pána a nesmírně se radovali.12 Během tohoto shromáždění obdržel Joseph zjevení, ve kterém Pán vyzval Církev, aby naslouchala slovům proroka, jako by je řekl sám Pán (viz NaS 21:4-6).

Části, které tvořily toto shromáždění v roce 1830, existují i v dnešní Církvi: použití zákona všeobecného souhlasu, zpěv, modlitba, přijímání svátosti, vydávání osobních svědectví, udělení daru Ducha Svatého vkládáním rukou, vysvěcení, osobní zjevení a zjevení skrze úředníky v kněžství.

Josephova matka, Lucy Mack Smithová, zaznamenala dojemnou událost, která se přihodila v den, kdy byl pokřtěn Joseph Smith st., prorokův otec: Když pan Smith vyšel z vody, Joseph stál na břehu. Vzal svého otce za ruku a se slzami v očích radostí zvolal: "Chvála buď mému Bohu!, za to, že jsem zažil křest vlastního otce do pravé Církve Ježíše Krista!"13 Joseph Knight st. v tom okamžiku prohlásil: [Prorok] byl mocně naplněn Duchem . . . Jeho radost se zdála být úplná. Myslím, že spatřil velké dílo, které započal, a měl přání ho dokončit.14

Mezi otcem a synem existovalo silné citové pouto. Později, když mluvil na pohřbu svého otce, prorok řekl: Miluji svého otce a jeho památku; památku jeho ušlechtilých skutků neustále chovám ve své mysli a mnoho jeho laskavých otcovských slov je zapsáno v mém srdci.15

Stejná láska, která existovala mezi prorokem a jeho otcem, existovala i mezi Josephem Smithem st. a jeho otcem, Asaelem Smithem. V srpnu 1830 zanesl Joseph Smith st. výtisky Knihy Mormonovy severovýchodně do hrabství St. Lawrence v New Yorku, aby je předal svým rodičům a sourozencům. Asael Smith před svou smrtí v říjnu 1830 přečetl téměř celou knihu a prohlásil, že jeho vnuk, Joseph Smith ml. je ten prorok, o kterém již dávno věděl, že vzejde z jeho rodiny.16 Další tři synové Asaela nakonec vstoupili do Církve - Silas, John a Asael ml. Proroku byla dána výsada vidět členy své nejbližší rodiny a mnoho členů otcovy rodiny, jak vstupují do vod křtu.

Sidney Rigdon, jenž se později stal členem Prvního předsednictva, hovořil o skromných začátcích Církve a o skvělé vidině budoucnosti, kterou už tehdy měli její zakladatelé, takto: Seznámil jsem se s celou církví Kristovou v malém starším roubeném domku o rozloze asi 20 čtverečních stop, který se nacházel poblíž Waterloo ve státě New York. Začali jsme hovořit o království Božím, jako by svět podléhal našim příkazům; hovořili jsme sebejistě, . . . ačkoliv nás nebylo mnoho; ve vidění jsme spatřili Církev tisíckrát větší; . . . svět naprosto nechápal svědectví proroků a nevěděl nic o tom, co se Bůh chystal vykonat.17

Události, které se přihodily 6. dubna 1830 v západním New Yorku, změnily život milionů lidí. Od hrstky obrácených v malém roubeném domku se evangelium rozneslo po celém světě. Církev je dnes rozšířena v mnoha zemích, často i v podmínkách tak skromných, jako byly podmínky v době jejího zrodu ve Fayette. Svatí po celém světě se radují a nacházejí útěchu ve Spasitelově slibu: Kde se dva nebo tři shromáždí ve jménu mém . . . , tam já budu uprostřed nich (NaS 6:32).


Zdroj: Naše dědictví: Stručná historie Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, 1996. 152 s. Pravopis upraven dle překladu písem z r. 2004.

Citace
1 Lucy Mack Smith, History of Joseph Smith (1958), 128.
2 Reuben Miller Journals, 1848-49, 21 Oct. 1848; Historical Department, Archives Division, The Church of Jesus Christ of Latter-day Saints; od tohoto místa citováno jako LDS Church Archives; pravopis a interpunkce upravena.
3 Dean Jessee, ed., "Joseph Knight's Recollection of Early Mormon History," BYU Studies, Autumn 1976, 36; pravopis upraven.
4 History of the Church, 5:124-25.
5 The Saints' Herald, 1 Mar. 1882, 68.
6 History of the Church, 1:55.
7 "History of Brigham Young," Millennial Star, 6 June 1863, 361.
8 Brigham Young, Journal of Discourses, 3:91.
9 "History of Brigham Young," Millennial Star, 11 July 1863, 438.
10 "Letter from Oliver Cowdery to W.W. Phelps," Latter-day Saints' Messenger and Advocate, Oct. 1835, 199.
11 History of the Church, 1:78.
12 History of the Church, 1:78.
13 Lucy Mack Smith, History of Joseph Smith, 168.
14 Dean Jessee, ed., "Joseph Knight's Recollection of Early Mormon History," 37; pravopis upraven.
15 History of the Church, 5:126.
16 History of the Church, 2:443.
17 "Conference Minutes,"Times and Seasons,1 May 1844, 522-23.