Saturday, October 30, 2010

Pro mladé dospělé

Poznávání

Rosemary M. Wixomová
Generální presidentka Primárek
Fireside CVS pro mladé dospělé • 1. května 2011 • Universita Brighama Younga

Jsem vděčná, že jsem zde v Loganu na Utažské státní universitě. Když jsme dnes s manželem projížděli oblastí Sardine Canyon a vjeli jsme do tohoto údolí, měla jsem tak trochu pocit, že se vracím domů. Ráda to vysvětlím.

Právě zde jsem to poznala sama pro sebe


Před lety, jednoho krásného podzimního dne, jsme do auta naložily všechny naše věci. Já a moje sestra–dvojče jsme nastupovaly na vysokou školu a naše matka se nás chystala odvézt do Loganu, abychom docházely na Utažskou státní universitu. Viděly jsme fotografie z krásného areálu školy. Na některých fotografiích byly stromy, které rostly šikmo. Řekli nám, že v Loganu nefouká tak silný vítr; stromy tak prostě rostou. Přesto jsme se tam těšily. Naložily jsme do auta všechno oblečení a boty, které jsme měly, a také jídlo, aby kuchyňka nebyla prázdná. Z auta téměř nebylo vidět. Když jsme přijížděly do tohoto údolí, byla jsem nervózní. Nemohla jsem se dočkat dobrodružství, jež nás čekalo.

V areálu školy vládla nadšená atmosféra, zatímco studenti vykládali věci z aut a odnášeli je do ubytoven a bytů. Má sestra a já jsme měly poprvé bydlet mimo domov, ale když jsme si do skříní ukládaly oblečení a zařizovaly jsme si pokoj, cítily jsme, jak se do nás vlévá energie. Měly jsme dva plakáty k pověšení na zeď. Na jednom stálo: „Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.“ (Přísloví 3:5.) Druhý plakát nám dal náš starší bratr. Byl na něm nápis: „Rty, jež se dotknou alkoholu, se nikdy nedotknou mých rtů.“

Když bylo auto prázdné, zůstaly jsme stát na chodníku před Moen Hall a v rukou jsme držely několik posledních věcí ze zadního sedadla. Se sklenicemi zavařených broskví v náručí jsme odtamtud zamávaly matce na rozloučenou. Když odjela, teprve jsme si to uvědomily. Otočily jsme se k sobě a se slzami, jež se nám řinuly z očí, jsme si řekly: „Co jsme to udělaly? Co jsme si myslely?  Proč nám to, co se předtím zdálo tak dobrodužné, připadá tak hrozivé a strašidelné?“ Tehdy jsem netušila, že během nadcházejících dní a let učiním na půdě této školy rozhodnutí, která natrvalo určí směr mého života. Zde jsem zjistila, že mám vlastní přesvědčení, a zde jsem byla nucena hájit svou víru. Získala jsem přátele na celý život. Naučila jsem se upřímněji modlit. Mé svědectví začalo růst. Zjistila jsem, že záleží na mém vlastním rozhodnutí, zda si budu stát za svými měřítky a zda intelektuálně a duchovně porostu.

Kým jsem skutečně byla?  Během těchto let jsem občas měla pocit porážky a neúspěchu – a čas od času jsem okusila i naději a úspěch. Byl to proces růstu od stesku po domově – trýznivého stesku po domově – k radostné nezávislosti. Byla jsem jako Ammon a jeho bratří v Knize Mormonově, kteří prožívali úzkosti a strasti a zároveň nepředstavitelnou radost (viz Alma 28:8). Uvědomuji si, že jsem musela opustit svůj pohodlný domov, abych se rozvíjela a prošla těmito životními lekcemi. Není divu, že toto Cache Valley, tato universita a její areál mi připadají tak krásné. Neboť právě zde jsem začala poznávat sama sebe a během procesu poznávání sama sebe jsem začala poznávat Spasitele. Co jste ve svém životě poznali a kde jste se to dozvěděli?

Dnes večer bych chtěla hovořit právě o tomto „poznávání“.

Najděte si místo, kde to můžete poznat sami pro sebe


Když jsme odešli z přítomnosti našeho Nebeského Otce a ze svého pohodlného domova v předsmrtelné existenci a přišli jsme na tuto zem, byli jsme připraveni učit se a být zkoušeni. Nyní si tady na zemi můžeme někdy říkat: „Co jsem to udělal?“ Kráčíme tady po cestě. Žijeme podle plánu našeho Nebeského Otce – plánu spasení, plnosti evangelia. A je to plán štěstí! Joseph Smith řekl, že plán spasení je „jedním z nejlepších darů nebes lidstvu“.1

Tato zkušenost smrtelnosti, o níž jsme si kdysi mysleli, že bude tak dobrodružná, může být někdy děsivá a odstrašující – a přímo tvrdá! Závoj nám brání vzpomenout si na to, co jsme kdysi znali. Nyní kráčíme s vírou, ale také s vědomím, že díky Pánově pomoci můžeme poznat to, co jsme kdysi znali. Náš Nebeský Otec nás velmi miluje. Byli jsme stvořeni proto, abychom se k Němu nejen vrátili, ale abychom se doslova stali takovými, jako je On. Nyní znovu poznáváme, jak dobře jsme Ho znali. Brigham Young řekl: „Boha, našeho Nebeského Otce, znáte dobře, … neboť mezi vámi není duše, která by [v předsmrtelné existenci] nežila v jeho domě a netrávila s ním rok za rokem; a přitom se ho [nyní na této zemi] snažíte poznat, i když jste ve skutečnosti pouze zapomněli to, co jste věděli.”2

Tehdy jsme Ho znali, avšak zde Ho poznáme pouze tehdy, když o to budeme usilovat. Ve svém hledání nejsme sami, neboť řekl: „Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“ (NaS 84:88.)

Alma poznal Spasitele a potom učil lidi u vod Mormonu. „Kázal jim o pokání a o vykoupení a o víře v Pána.“ (Mosiáš 18:7.) Právě tam lidé uzavřeli smlouvu křtu, že budou „státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, … [aby] mohli míti věčný život“ (Mosiáš 18:9). Rostli ve víře, naučili se zachovávat den sabatu, naučili se pro svou obživu pracovat vlastníma rukama a „kráčeli zpříma před Bohem udělujíce si navzájem jak časně, tak duchovně“ (Mosiáš 18:29; viz verše 20–29).

A dále čteme: „A nyní, stalo se, že toto vše se událo v Mormonu, ano, u vod Mormonu, v lese, který byl blízko vod Mormonu; ano, místo Mormon, vody Mormonu, les Mormon, jak krásné jsou očím těch, kteří tam došli poznání Vykupitele svého.“ (Mosiáš 18:30.)

Proč jsme v tomto verši z celé okolní krajiny přitahováni právě k vodám Mormonu? Jaký pocit v nás vyvolává popis tohoto místa – vod Mormonu? Možná bychom se měli zamyslet nad tím, jaká krajina nás obklopuje a jakou roli hraje v našem úsilí poznat našeho Vykupitele.

Nyní nadešel ten čas. Pokud jste tak ještě neučinili, nyní nadešel čas vyhledat místo, kde můžete dojít k poznání svého Vykupitele. Kde jsou vaše vody Mormonu? Jak krásné je to místo vašim očím?

Při hledání tohoto krásného místa si můžete položit tyto čtyři otázky:

1. Poznejte Ducha Svatého


Otázka č. 1: Jak poznám Ducha Svatého?

Jeden dospívající muž získal určitou zkušenost, když byl ještě dítě, velmi malé dítě, ve věku méně než tří let. Adoptovala ho rodina, jejíž příslušníci byli členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Jeho životní podmínky se výrazně změnily. Opustil svůj domov ve východní Evropě a začal žít na východě Spojených států – v zemi s novou rodinou, novým jazykem a novými pocity. V neděli ho jeho nová rodina brávala do jeslí. Právě ve sborovém domě, na konci chodby, v místnosti jeslí to pocítil – poznal bezpečí a lásku, kterou nikdy předtím nepocítil. Byla to jeho první zkušenost s opravdovým rozpoznáním Ducha. Nyní jako dospívající občas zamíří chodbou k této místnosti jeslí, aby slyšel ty zvuky a viděl to místo a cítil onoho Ducha, kterého tam pocítil tehdy. Jak krásné jsou tyto jesle očím dítěte, které tam přišlo k poznání Ducha Svatého!

Mormon nám říká: „Pro mírnost a pokoru srdce přichází navštívení Duchem Svatým, kterýžto Utěšitel naplňuje nadějí a dokonalou láskou.“ (Moroni 8:26.)

Mormon popisoval to, co později popsal Spasitel: „Obdržíš Ducha mého, Ducha Svatého, a to Utěšitele, který tě bude učiti pokojným věcem království.“ (NaS 36:2.)

V knize Alma se dovídáme, jak synové Mosiášovi došli k poznání Ducha Svatého. Píše se tam:

„Zkoumali pilně písma, aby znali slovo Boží.

Ale to není vše; věnovali se velice modlitbě a půstu.“ (Alma 17:2–3.)

Pak vyšli učit. Byli to obyčejní mladí muži, kteří měli pozoruhodnou odvahu díky Duchu Svatému a touze poznat slovo Boží.

Amon řekl: „A část onoho Ducha přebývá ve mně, což mi dává poznání a také moc podle mé víry a přání, jež jsou v Bohu.“ (Alma 18:35.)

Lamoniův otec pocítil Ducha při Aronově učení a řekl: „Vzdám se všeho, co mám, ano, opustím své království, abych mohl obdržeti tuto velikou radost.“ (Alma 22:15.)

Lamoni i Lamoniův otec pocítili Ducha Svatého, když se učili o plánu spasení. Dnešní misionáři, naplněni Duchem Svatým, učí témuž poselství po celém světě. Vy, kteří jste sloužili na misii: Pamatujete si, jak jste cítili sílu Ducha, když jste se postavili a svědčili jste o pravdivosti evangelia Ježíše Krista?

Jedna misionářka cestou na letiště řekla: „Bojím se jet domů. Co když po misii nebudu cítit Ducha už tak silně?“

Řekla jsem jí: „Když Ducha Svatého přizvete do svého života a budete žít tak, abyste ho byla hodna, bude s vámi vždy.“

2. Poznejte pravdivost Knihy Mormonovy


Otázka č. 2: Jak poznám, že Kniha Mormonova je pravdivá?

Na zasvěcujícím shromáždění v BYU–Idaho v červnu 2004 starší Clayton M. Christensen, profesor Harvardské obchodní fakulty, vyprávěl o svém rozhodnutí zjistit, zda je Kniha Mormonova pravdivá. Po absolvování BYU získal stipendium ke studiu na Oxfordské universitě v Anglii. Právě tehdy dospěl k závěru, že vlastně ani neví, zda je Kniha Mormonova pravdivá. Knihu Mormonovu přečetl do té doby za celý život sedmkrát a pokaždé, když došel na konec knihy, poklekl v modlitbě a žádal Boha, aby mu řekl, zda je pravdivá, ale sedmkrát nedostal žádnou odpověď. Když přemýšlel o tom, proč odpověď nedostal, uvědomil si, že pokaždé ji četl proto, že to dostal za úkol – od rodičů nebo učitele na BYU nebo od svého misijního presidenta nebo učitele semináře – a šlo mu o to, aby knihu dočetl do konce. Tentokrát ale nutně potřeboval sám pro sebe zjistit, zda je Kniha Mormonova pravdivá. Dosud se v životě opíral o svou víru v mnohé nauky Církve a o důvěru v rodiče, protože věděl, že oni vědí, že je pravdivá, a on svým rodičům důvěřoval. Nakonec však, když dorazil do Oxfordu, poprvé v životě prostě naléhavě potřeboval vědět, zda je pravdivá.

Oxford je jedna z nejstarších universit na světě. Bydlel v budově postavené v roce 1410. Řekl, že byla krásná na pohled, ale hrozná pro život. Jen na jednom malém místě vysekali do kamenné zdi díru a zasunuli tam radiátor. Rozhodl se, že se každý večer od jedenácti do dvanácti hodin bude věnovat čtení Knihy Mormonovy, aby zjistil, zda je pravdivá. Řekl, že zvažoval, zda si může dovolit věnovat tomu tolik času, protože program aplikované ekonometrie, který studoval, byl velmi náročný a on se chtěl pokusit zvládnout ho za dva roky, zatímco většině studentů to trvalo tři roky, a on prostě nevěděl, zda si může dovolit vyhradit této snaze jednu hodinu denně. Ale udělal to. Začal v jedenáct hodin tím, že poklekl u židle nedaleko radiátoru a nahlas se pomodlil. Řekl Bohu, že mu velmi záleží na tom, aby zjistil, zda je tato kniha pravdivá, a řekl Mu, že když mu zjeví, že je pravdivá, má v úmyslu zasvětit svůj život budování Jeho království. A řekl Pánovi, že pokud není pravdivá, potřebuje to také vědět jistě, protože pak svůj život zasvětí hledání toho, co je pravdivé. A pak si sedl na židli a začal číst první stranu Knihy Mormonovy, a když se dostal na konec stránky, zastavil se a přemýšlel o tom, co na té stránce četl, a položil si otázku: „Mohl toto napsat nějaký šarlatán, který se snaží oklamat lidi, nebo to opravdu napsal prorok Boží? A co to pro mě a můj život znamená?“  … Pak knihu odložil a poklekl k modlitbě a znovu Boha výslovně požádal: „Prosím, řekni mi, zda je tato kniha pravdivá.“ A pak si sedl na židli a vzal knihu do ruky a otočil list a přečetl si další stránku, na konci zastavil a udělal totéž. Toto dělal noc za nocí hodinu každou noc, v onom chladném, vlhkém pokoji v Queen’s College v Oxfordu.

Když se jednou večer, v době, kdy se dostal ke kapitolám na konci 2. Nefiho, pomodlil, posadil se na židli a otevřel knihu, znenadání se pokoj naplnil nádherným hřejivým láskyplným duchem, který ho obklopil a pronikl mu až do duše a zalil ho takovým pocitem lásky, který si ani nedokázal představit. A začal plakat a nemohl přestat, protože když se přes slzy podíval na slova v Knize Mormonově, viděl v těch slovech pravdu a chápal ji tak, jak si to nikdy předtím nedokázal představit. Spatřil, co pro něj má Bůh připraveno jako pro jednoho ze svých synů. Ani se mu nechtělo přestat plakat. Tento duch ho provázel celou hodinu a pak, každý večer, když se ve svém pokoji pomodlil a posadil s Knihou Mormonovou k radiátoru, se tentýž duch vracel, a to navždy změnilo jeho srdce i život.

Dnes říká, že se v myšlenkách vrací k rozporu, který pociťoval, když uvažoval, zda si může během studia aplikované ekonometrie dovolit věnovat jednu hodinu denně tomu, aby zjistil, zda je Kniha Mormonova pravdivá. A dodává: „Z veškerého vzdělání, kterého jsem dosáhl, je tato jediná znalost tou nejužitečnější, kterou jsem kdy získal.“

Nyní se do Oxfordu rád vrací. Říká, že většina lidí tam jsou buď studenti, nebo turisté, kteří se přijeli podívat na onu krásnou universitu. On se tam však vrací rád proto, že to je posvátné místo a on se může podívat na okna pokoje, kde bydlel, a v duchu si říci: „Zde jsem zjistil, že Ježíš je Kristus, že je to můj žijící Vykupitel a že Joseph Smith byl prorok znovuzřízení pravé Církve.“

Studentům BYU–Idaho starší Christensen řekl: „Někteří z vás sem do Rexburgu nepochybně přišli již s vlastní znalostí, že toto je Boží Církev. Ale ty z vás, kteří možná ještě žijete ze svědectví druhých, vyzývám, abyste si vyhradili hodinu denně na to, abyste zjistili, zda je to pravda, protože to změní vaše srdce, tak jako to změnilo moje.“3

V Janovi 5:39 čteme: „Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.“

Starší Bruce C. Hafen řekl: „Můžeme mít věčný život, chceme-li ho, ale pouze tehdy, když nic jiného nechceme více.“4

K poznání pravdy je třeba úsilí. A čím větší úsilí vynaložíme, tím větší je odměna. Moroni řekl: „A až tyto věci obdržíte, chtěl bych vás nabádati, abyste se tázali Boha, Věčného Otce, ve jménu Krista, zda tyto věci nejsou pravdivé; a budete-li se tázati s upřímným srdcem, s opravdovým záměrem, majíce víru v Krista, on vám projeví jejich pravdivost, mocí Ducha Svatého.“ (Moroni 10:4.)

3. Poznejte plán Nebeského Otce


Otázka č. 3: Jak poznám osobní plán, který pro mě Nebeský Otec má?

Všichni se na cestě zpět k Nebeskému Otci rozhodujeme. Jeho plán pro nás je plánem štěstí. Joseph Smith řekl: „Štěstí je cílem a záměrem naší existence.“5 . Nebeský Otec si přeje, abychom cítili radost. Každý z nás si plánuje svou vlastní cestu. Jsme odlišní. Máme rozmanité osobnosti, talenty a tělesné a citové rysy. Některé jsou dány Bohem. Mnohé získáváme sebekázní. Naše touhy mohou překonat naše slabosti.

Zde je příklad: Jedné dívce z druhé třídy základní školy byla diagnostikována porucha učení pomocí vizuální paměti. Školní psycholog řekl: „Protože si nedokáže věci zapamatovat a naučit se je nazpaměť, bude vždy patřit mezi nejslabší žáky ve třídě.“ Rodiče se rozhodli, že jí o její zvláštní poruše neřeknou. Když se snažila ve škole alespoň prospět, musela tvrdě pracovat, aby dokázala to, co většina dětí zvládala lehce. Měla kolem dobré kamarády, kterým se ve škole dařilo. To ji také povzbuzovalo. Trvalo jí to déle, než se ve třetí třídě naučila násobilku a v páté třídě hlavní města Spojených států. Na střední škole se přihlásila do přípravky na vysokou školu a dělala pokroky. Hodiny a hodiny strávené studiem byly důkazem její obětavosti. Dnes je sestrou na jednotce intenzivní kardiologické péče. A je dobrou sestrou! Ona a její Nebeský Otec měli plán.

Jiný příběh: Asi před rokem jsem navštívila třídu Mladých žen. Učitelka nás požádala, abychom si napsaly deset nejdůležitějších úkolů. Rychle jsem začala psát. Musím se přiznat, že nejdříve mě napadlo: Zaprvé – uklidit zásuvku s tužkami v kuchyni.“ Když jsme měly seznamy hotové, vedoucí nás požádala, abychom přečetly, co jsme napsaly. Seděla jsem vedle Abby, které bylo nedávno 12 let. Na seznamu měla toto:
  • 1. Jít na Universitu Utahu.
  • 2. Stát se bytovou architektkou.
  • 3. Jít na misii do Indie.
  • 4. Vdát se v chrámu za navrátivšího se misionáře.
  • 5. Mít pět dětí a domov.
  • 6. Poslat své děti na misii a na vysokou školu.
  • 7. Stát se babičkou, která peče pro druhé cukroví.
  • 8. Rozmazlovat vnoučata.
  • 9. Učit se více o evangeliu a radovat se ze života.
  • 10. Vrátit se k Otci v nebi a žít s Ním.

Věřili byste tomu? Já říkám: „Díky, Abby, že jsi mě naučila, že máme mít vizi o plánu, který má Nebeský Otec pro každého z nás.“ Udělejte si plán a žijte podle něj, jak nejlépe dokážete. Občas se od něj odkloníte.  Může být rozbitý most, na silnici může být zátaras nebo můžete zabloudit a ztratit se, ale můžete se vrátit zpět na cestu.

President Thomas S. Monson řekl: „Uděláte-li něco, co nevyšlo přesně podle vašich plánů, můžete to téměř vždy napravit.“ 6 Možná si myslíte, že cesta zpět neexistuje. Protivník se nad takovou myšlenkou spokojeně usmívá. Chci vás ujistit, že cesta zpět existuje. Spasitel řekl: „Rámě mé je vztaženo po celý den.“ (2. Nefi 28:32.) Řekl: „Neboť viz, toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“ (Mojžíš 1:39.)  Těší mě pomyšlení, že Bůh pracuje ještě usilovněji než my na tom, abychom se vrátili zpět.

Nejprve očekává, že si v Jeho plánu najdeme místo a uděláme vše, abychom podle něj žili – tím, že dodržujeme přikázání a stojíme na svatých místech. Je-li naším konečným cílem oslavení, náš plán, jak ho dosáhnout, bude mít vliv na každé rozhodnutí, jež učiníme. Nekráčíme sami. Bůh nás miluje a osobně nás zná. Zajímají ho nejmenší detaily našeho života a občas můžeme při našem putování cítit na zádech dotek jeho rukou.

4. Poznejte Otce a Syna


Otázka č. 4: Jak poznám Otce a Jeho milovaného Syna?

Poznat Otce a Jeho Syna je cílem naší existence.

Když se Ježíš modlil k Otci, řekl: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3.)

Laman a Lemuel „neznali cesty Boha, který je stvořil“ (1. Nefi 2:12). C. S. Lewis řekl: „Pokud jste pyšní, Boha nemůžete poznat.“7 Protivník si přeje, abychom Boha nepoznali. Také si přeje, abychom neměli citu, byli zmatení, obklopení hlukem, tím, co nás rozptyluje, a čímkoli, co nás připraví o ony tiché okamžiky, kdy osobně hledáme Pána. Dalším Satanovým nástrojem je zacházení do extrémů v čemkoli. Jen my sami si můžeme udělat čas na to, abychom Pána poznali.

Jsme-li pokorní, poddajní nebo mírní, přibližujeme se Mu. Francis Webster, který v roce 1856 prošel s Martinovou výpravou ručních vozíků pustou stezkou Wyomingu, řekl na obranu této skupiny: „Každý z nás jsme z toho vyšli s absolutní znalostí, že Bůh žije, protože jsme Ho poznali v naší nejvyšší nouzi.“8

Spasitele poznáváme, když Mu dovolíme vstoupit do našeho života. Když je součástí našeho života, rychleji odpouštíme a ochotněji sloužíme. Je-li naše srdce otevřené a vnímavé, stáváme se Mu podobnějšími. Právě tehdy zjišťujeme, že s námi celou dobu byl. Jsme klidní. Zkoušky už pro nás nejsou břemenem, ale požehnáním, protože vydláždily cestu, jež nás dovedla k Němu.

„Chlubíme se ssouženími,“ řekl Pavel, „vědouce, že ssoužení trpělivost působí,

a trpělivost zkušení, zkušení pak naději.

A nadějeť nezahanbuje; nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého, kterýž dán jest nám.“ (Římanům 5:3–5.)

C. S. Lewis nazývá ty, kteří poznali Krista, „novými lidmi“. Řekl: „Noví lidé žijí tu a tam po celé zemi. … Člověk se s nimi čas od času setká. Jejich hlas a tvář jsou jiné než naše: energičtější, tišší, šťastnější a zářivější. Začínají tam, kde většina z nás končí. … Nepřitahují pozornost na sebe. Máte sklon myslet si, že jim prokazujete laskavost, zatímco oni prokazují laskavost vám. Milují vás více než ostatní lidé, ale potřebují vás méně. … Obvykle působí dojmem, že mají spoustu času – a vy se budete divit, kde ho berou. …

… Stát se novými lidmi znamená přijít o to, čemu říkáme ‚naše já‘. Musíme vyjít ze sebe a růst do Krista. Jeho vůle se má stát naší vůlí a jeho myšlení naším myšlením.“9

Jak to můžeme poznat sami pro sebe


Poznávání Ducha Svatého, poznávání pravdivosti Knihy Mormonovy, poznávání plánu, který má Nebeský Otec pro každého z nás, a poznávání Otce a Syna je nádherný proces.

Pro každou touhu něco poznat existuje určitý model. Vidíte ho?

Nefi takový model formuloval, když řekl: „Nepamatujete na věci, jež Pán pravil? – Nebudete-li zatvrzovati srdce své a budete-li mne žádati ve víře věříce, že obdržíte, a budete-li pilně zachovávati přikázání má, zajisté budete s těmito věcmi obeznámeni.“ (1. Nefi 15:11.)

Vidíte tento proces?
Nefi říká, co do tohoto procesu patří:
  • • Buďte pokorného srdce.
  • • Skrze modlitbu žádejte o Pánovu pomoc.
  • • Pilně zachovávejte přikázání a čiňte Pánovu vůli.
  • • Rozpoznávejte Pánovu ruku. Tímto způsobem to poznáte. Když vidíte Jeho ruku ve svém životě, je to potvrzením Jeho lásky. Čím více rozpoznáváte Jeho ruku ve svém životě, tím více bude On do vašeho života zapojen. Tímto způsobem dojdete k poznání Spasitele, kterého jste kdysi znali.

Lidé u vod Mormonu rostli ve víře skrze modlitbu. Skrze píli se naučili zachovávat den sabatu. Naučili se pracovat svýma vlastníma rukama a sloužit tím, že udělovali druhým duchovně i časně. Synové Mosiášovi bádali v písmech a věnovali se mnohé modlitbě a půstu. Zaplatili cenu za to, aby dosáhli poznání.

Velmi na mě zapůsobilo, že se starší Christensen modlil nahlas a slíbil Pánu, že pokud mu zjeví, že Kniha Mormonova je pravdivá, zasvětí svůj život budování království. Byl pilný a díky své večerní oběti dosáhl poznání.

Abby si vytvořila plán a s pílí podle něj žije. Její každodenní rozhodnutí potvrzují její cíl vrátit se domů ke svému Nebeskému Otci. Poznává, že Pán má pro ni plán.

Když získáváme osobní znalost, je to velmi osobní. A toto „poznávání“ můžeme zažít v životě mnohokrát. Je to proces připomenutí si toho, co jsme kdysi znali. Mějte na mysli toto: Vy Ho opravdu znáte, a máte-li pochybnosti, zda On zná vás, prostě se zeptejte. Píseň Primárek „Modlitba dítěte“ začíná slovy „Nebeský Otče, opravdu jsi tam? Někteří nevědí a proto se Tě ptám.“10 Svědčím, že ano! A odpovídá! Pán nás může učit, když se ptáme. Poklekněte v modlitbě a nahlas se zeptejte: „Jsem opravdu Tvůj syn, nebo dcera? Máš mě rád?“  A pak naslouchejte. V dotazování se je něco velmi pokorného. Otázka je čin víry.

Joseph Smith se jako mladý chlapec ve věku 14 let na krásném místě v New Yorku, ve městě Palmyra, v posvátném háji s vírou tázal, aby dosáhl poznání. Řekl: „Viděl [jsem] dvě Bytosti a ony opravdu mluvily ke mně. … Viděl [jsem] vidění; věděl jsem to a věděl jsem, že Bůh to ví, a nemohl jsem to popříti.“ (Joseph Smith–Životopis 1:25.) „A nyní, po mnohých svědectvích, jež o něm byla dána, toto je svědectví poslední ze všech, jež my o něm dáváme: Že on žije!“ (NaS 76:22.)

V Jeruzalémě, u hrobu, na konci sabatu, když první den v týdnu začínalo svítat, přivítali dva andělé na krásném místě v zahradě Marii Magdalénu a druhou Marii. Andělé jim řekli:

„Nebojte se vy, neboť vím, že Ježíše ukřižovaného hledáte.

Neníť ho tuto; nebo vstalť jest.“ (Viz Matouš 28:1–6, poznámky pod čarou 2a, 3a a 5a v Překladu Josepha Smitha.)

Poznáme-li vzkříšeného Spasitele Ježíše Krista, dojdeme k poznání, že On skrze své Usmíření ulehčí veškerou bolest. Přinese posilu a útěchu v každém trápení. Může nést naše břemena a přinést klid při každém pocitu nedostatečnosti a při každé touze po změně.

President Ezra Taft Benson řekl: „Nic, [nic] nás nepřekvapí více, když projdeme závojem na druhou stranu, než že si uvědomíme, jak dobře známe našeho Otce a jak dobře známá je nám Jeho tvář.“11 My Ho známe!

Zde na Utažské státní universitě jsou mé vody Mormonu. Areál této školy je krásný mým očím, neboť právě zde jsem začala poznávat svého Vykupitele. Hrdě zde stojím jako svědek Nebeského Otce a Spasitele. Mocí Ducha Svatého vím, že žijí. Osobně vás znají a jste jim drazí. Než jste přišli na tuto zemi, i vy jste je dobře znali. Kráčejte dál po této cestě. Očekává vás náruč Nebeského Otce. Mám vás ráda. Modlím se za vás jako za Jeho děti. Ve jménu Ježíše Krista, amen.

© 2011 Intellectual Reserve, Inc. Všechna práva vyhrazena. Vydání v angličtině schváleno: 2/11. Přeložení schváleno: 2/11. Název v originále: Coming to Know. Czech. PD50031652 121

Notes



1. Joseph Smith,  History of the Church, 2:23.


2. Brigham Young, Discourses of Brigham Young, sel. John A. Widtsoe (1954), 50.


3. Clayton M. Christensen, “Decisions for Which I’ve Been Grateful” (Brigham Young University–Idaho devotional, June 8, 2004), http: //www. byui. edu/Presentations/Transcripts/Devotionals/2004_06_08_Christensen. htm.


4. Bruce C. Hafen, Conference Report, Apr. 2004, 101; nebo Ensign, May 2004, 98; kurzíva obsažena v originále.


5. Joseph Smith, History of the Church, 5:134.


6. Thomas S. Monson, “Joy in the Journey,” Awake, Arise, and Come unto Christ: Talks from the 2008 BYU Women’s Conference (2009), 3.


7. C. S. Lewis, Mere Christianity [K jádru křesťanství] (1980), 124.


8. Francis Webster, citováno v Gordon B. Hinckley, Conference Report, Oct. 1991, 77; nebo Ensign, Nov. 1991, 54.


9. Lewis, Mere Christianity [K jádru křesťanství], 223–224.


10. “A Child’s Prayer,” Children’s Songbook, 12.


11. Ezra Taft Benson, “Jesus Christ—Gifts and Expectations,” Speeches of the Year, 1974 (1975), 313.


[Zdroj: http://lds.org/ldsorg/v/index.jsp?locale=121&vgnextoid=22dfd7256ec8b010VgnVCM1000004d82620aRCRD&year=2011]